aktuality: Ze soutěže

Jaký byl týden na Kočeku ?

Máme to za sebou a bylo to velká paráda!
Únava se dostavila až doma, protože na trase na ní nebyl čas ani atmoška. Na krásných etapách se střídají spektakulární výhledy s širokoúhlými panoramaty, plynule se mění architektura i příroda kolem a zkrátka bylo pořád na co koukat. A je až překvapivé, kolik krásných silnic kolem hranic máme a kam až se dá autem zajet.
Za nás má Kočeko jedničku s hvězdičkou !!!

Samozřejmě se najde na té dálce pár kiláků rozdrbaného asfaltu, ale ten kvalitní hraje jednoznačně prim.
Optimální průměrná rychlost pro nás veterány byla kolem 40 km/h a leckde možná i méně. Moc jsme to ale neřešili, prostě jsme jeli tak, abychom si rally užili a netrápili sebe ani auta. Ono to vlastně ani tak moc průměrovat nešlo, protože některé etapy jsou zatáčkovité s velkým převýšením a jiné téměř po rovině, kde se dá mazat naplno. Z výsledků pořadatele čtu, že nejpomalejší průměrku v etapě máme 32,9 km/h, nejrychlejší 54,9 km/h, celkový průměr 42,0 km/h a výslednou průměrnou odchylku skoro 15%, takže tak.
Asi nevyhrajeme, ale to neva i tak to určitě stálo za to! A ti soutěživější mají alespoň větší šanci :o).

Takže jaký byl tedy týden na Kočeku?
7 dnů pohodové výletní jízdy, 6 příjemných večerů s dobrým jídlem a nápoji a spousty nových zážitků.
Prostě parádní dovolená s veteránem.

Kočeku zdar!
Tomáš a Renata

Pozn.:
Dali jsme to celé 7 dní a to včetně přesunu na start a z cíle, což je z Prahy do Jablonného v Podještědí cca 2×100 km navíc. Ideální denní nájezd na pohodu doporučujeme pro veterány cca 250 km, pro youngtimery asi klidně i více.

No a kde jsme spali? Ubytování na další noc jsme si rezervovali vždy ráno před startem a vybírali spíše pohodlné 3*-4* s dobrou restaurací a bezpečným parkováním, pokud možno blízko cíle etapy. Námi vyzkoušená ubytování, která asi můžeme i směle doporučit jsou:

1.Fláje – hotel Emeral, Klíny
2.Tachov – U Švábků, Dlouhý Újezd
3. Frymburk – U kostela
4. Telč – U hraběnky
5. Deštné – Kozí chlívek
6. Harrachov – U studny

jsme v cíli!

S hrdostí sobě vlastní hlásíme úspěšné dokončení trasy.
Jeli jsme to jaguárem 1948 (Vlaďka a Radek) a bentlejem 1936 (Renáta a Tomáš), pěkně na pohodu přirozeným tempem, nenechali jsme se moc rušit časomírou a užívali jsme si panoramata. Zmokli jsme jen docela maličko, i když Tomáš a Renata na to mají jiný názor.
Co nejdřív dodáme pár tipů na dobrou postel a dobré jídlo na jednotlivých etapách.

Pocit z cesty – je to výkon sám o sobě, jízda na čas je bonus, super emoce z trasy.